Zdroje pro výrobu elektrické energie lze v zásadě rozdělit na klasické (fosilní paliva a jadrná energie) a extenzivně se rozvíjející moderní obnovitelné (sluneční záření, vítr, zemské teplo). Využití hydraulického gradientu ve vodních elektrárnách i geotermální energie leží na pomyslné hranici mezi oběma skupinami. Je to bezesporu obnovitelný zdroj energie, některými vlastnostmi, především stabilitou výkonu, však spíše připomíná zdroje klasické.Regulace výkonu klasických zdrojů energie je technicky zvládnuté, i když ne zcela ekonomické.

Produkce elektrické energie z klasických zdrojů je svou koncepcí regulovatelná pouze odpojením od distribuční sítě. Má-li dojít k nutnému odpojení zdroje od distribuční sítě vyvolané okamžitým nadbytkem elektrické energie, dochází na vstupu k nepřerušené spotřebě vstupní suroviny. Při krátkodobém přebytku elektrické energie v přenosové soustavě nelze klasický zdroj jednoduše odstavit, protože zpětné uvedení technologie z odstávky do provozního stavu je dlouhodobou záležitostí. Tím je dána neschopnost klasických technologii rychle reagovat na aktuální míru poptávky k odběru.

Produkce elektrické energie z obnovitelných zdrojů je svou koncepcí jednoduše regulovatelná snižováním výkonu až na samé minimum, aniž by provozovatel plýtval vstupními surovinami. Jednoznačnou výhodou obnovitelných zdrojů jsou minimální finanční náklady vyvolané odpojením těchto technologií od přenosové soustavy.

Obnovitelné zdroje energie jsou silně orientovány na externí energetický potenciál, který nepodléhá lidské regulaci. Fotovoltaické elektrárny jsou využitelné pouze v denní době, větrné elektrárny zase v době, kdy pohyb v atmosféře dosahuje určitých hodnot - a to ani malých, ani velkých. Výjimku tvoří geotermální energie a do značné míry vodní elektrárny. S požadavkem na stále rostoucí podíl obnovitelných zdrojů při výrobě elektrické energie vzrůstá i disproporce mezi v podstatě nahodilou produkcí elektrické energie majoritními obnovitelnými zdroji v České republice a její volnou spotřebou v průběhu denního cyklu. Tato disproporce může v extrémních případech dokonce zapříčinit kolaps přenosové sítě v důsledku přetížení na vstupu. Je tedy nutné zajistit nouzové maření nadbytečné energie nebo, lépe, její akumulaci. Jediným v současnosti používaným velkokapacitním systémem skladování elektrické energie jsou vodní přečerpávací elektrárny.

Idea výzkumného projektu spočívá ve využití tepelné kapacity hornin pro akumulaci energie. Elektrickou energii, vzniklou problematickou nadprodukcí (noční produkce, nadprodukce větrných i fotovoltaických elektráren apod.), lze ve formě tepla uložit do hlubokých geologických struktur. Jakkoli je využití horninového prostředí jako zásobníku energie v teoretické rovině diskutováno již několik desetiletí, v praxi je výrazně komplikováno nízkou tepelnou konduktivitou všech hornin a tím omezenou schopností pojmout v reálném čase velké množství energie (tepla).

Kondukce tepla je dominantním mechanizmem jeho přenosu v zemské kůře, s výjimkou situace, kdy výrazné proudění tekutin umožní přenos advekcí. Tepelné záření se pro většinu korových hornin stává významným až při dosažení technologicky nepříliš reálných teplot přes 1000°C. Kvůli nízké rychlosti přenosu tepla do a z horniny vyžadují podzemní tepelné akumulátory energie velkou plochu a velké množství výměníků tepla umístěných přímo v hornině. Související objemná počáteční investice pak v podstatě znemožňuje takové využití ve velkém měřítku.

Projekt "Reverzibilní skladování energie v horninovém masivu" (RESEN) studuje možnosti ukládání elektrické energie prostřednictvím vysokoteplotního zdroje, který předává tepelnou energii hornině. Efektivní předávání tepla je realizováno použitím originálně vyvíjené energetické hmoty injektované do horninového prostředí. Projekt RESEN je podporován Technologickou agenturou České republiky v rámci projektu ALFA (ev. č. TA01020348) a započal v roce 2011. Během prvního roku proběhly přípravné a rešeršní práce, dále se bude postupovat v laboratorním výzkumu na mikro a makrovzorvích testovaných hornin. Projekt bude ukončen v polovině roku 2014.

Na projektu spolupracují ISATech, s.r.o., ARCADIS Geotechnika a.s., Česká geologická služba, Technická univerzita v Liberci, PROGEO s.r.o., Ústav struktury a mechaniky hornin, Akademie věd České republiky, v.v.i..